Kdo je a kdo není workoholik?

Poradna

S pojmem “workoholismus” se dnes nesetkáváme zřídka. Je to už poměrně zaběhnutý termín, který označuje závislost na práci. Dalo by se říct, že je to problém dnešní doby. Lidé jsou dnes závislí na svém zaměstnání, chtějí se neustále někam posunout a chtějí splnit své cíle, bohužel často na úkor své rodiny a svých nejbližších. I když je pravdou, že se s workoholismem setkáváme dnes poměrně běžně, je také třeba konstatovat, že někteří lidé označují za workoholika nepravého. I když je definice workoholismu jasná, stejně mnozí správně nedokážou určit, kdo workoholik je a kdo jím naopak není. 

Koho lze právem označovat za workoholika?

Nabízí se tedy otázka, koho lze právem označit za workoholika. Workoholikem je člověk, který nedokáže svému zaměstnání, své práci vyhradit jenom určitý čas. Pracuje tedy například i dvanáct a více hodin denně, nedokáže s prací přestat, i když by měl. Má neustále pocit, že musí mít veškeré pracovní věci pod kontrolou. To jediné, co ho zajímá a co řeší jsou jeho pracovní činnosti, jeho pracovní náplň, pracovní vztah. Nedokáže se bavit o ničem jiném než jenom o své práci. 

To bohužel vede k tomu, že se vzdaluje svým nejbližším. Najednou si s nimi nemá co říct a nemá ani chuť se s nimi vybavovat. Soustřeďuje se především na pracovní problémy a mimopracovní věci ho nezajímají. 

Workoholik má převrácený žebříček hodnot

Je třeba konstatovat, že workoholik má naprosto převrácený žebříček svých hodnot. Nemá na prvním místě rodinu, partnera nebo své koníčky, ale jeho prioritou je v každém ohledu práce. 

Pokud však člověk umí vykonávat i jiné činnosti, umí se bavit o něčem jiné nebo si dokáže najít čas na své zájmy a koníčky, pak není na práci závislý, i když to možná tvrdí. To, že člověk tráví v práci víc času, než je zvykem, či že se nějakou dobu zabývá jenom prací, nemusí nutně znamenat, že je workoholikem. Není workoholik, pokud do toho stále ještě stíhá své koníčky nebo večeři s přáteli.