Jak je to s naší imunitou?

Tak došlo i na nás. Od mojí podzimní lehké rýmy nic. Až teď. Kašleme a prskáme všichni. Včetně našeho mladšího, nyní dvouletého potomka, který udivoval svou schopností samostatně smrkat už v osmi měsících, a coby nepotřebnou dovednost to do teď zdárně zapomněl.  Teď dovednost pracně obnovujeme.

Wobenzym
Wobenzym

A samozřejmě víme, proč tomu tak je. Nechali jsme se unést řáděním na překvapivé sněhové nadílce na kopci u vleku vybudovaného velmi nákladně na jižním svahu (!) v závratné nadmořské výšce 400 m, jak jinak než z dotačních peněz. Od brzkého odpoledne do večera jsme s kamarády a svými i jejich dětmi sáňkovali, bobovali a popíjeli grog (ten bez dětí) bez ohledu na omrzliny v přesvědčení, že s dobrou náladou vydrží každý cokoli.

Přestože se coby Pražáci před lety se odstěhovavší do lůna přírody na venkov cítíme silní, zdraví a odolní, inkriminovanou sobotu naše jindy tak bdělá imunita nepřežila. A když to zpětně poctivě zhodnotíme, nelze jí to mít opravdu za zlé. Opak by byl div a vzdáváme jí hold, že to ustála takhle. Stát se to před pár lety, skončila bych na JIPu s oboustranným zápalem plic.

Nutno přiznat, že k pohybu na čerstvém vzduchu, bylinkám a celkově klidnějšímu životu si pomáháme i přidáním šestinedělní enzymové terapie s volně prodejným lékem Wobenzym. V místnosti u krbu provoněné vlastním levandulovým olejem se pak uklidňujeme, že je to taky přírodní postup, neb do sebe přidáváme stejné enzymy, jako v sobě máme, takže tělo posilujeme v duchu naší přírodní filosofie dovolenými prostředky. Obdobně si s úspěchem zdůvodňujeme i blahodárné působení červeného vína a nedůležitost úklidu ve prospěch důležitosti klidu.

Nicméně z dlouhodobého pohledu šesti let mimo město, a péče o svá těla nikoli jejich zevnějšky, můžeme říct, že pokud už zhřešíme a jsme po zásluze odměněni nějakou chorobou, vylížeme se z ní poměrně rychle a bez následků. A na to se napijem!